Invazní škeblice asijská potvrzena na Vysočině

Škeblice asijská pochází z jihovýchodní Asie. Odtud byla se zásilkou ryb neúmyslně zavlečena do Evropy. V naší přírodě byla poprvé zjištěna v devadesátých letech minulého století. Podobně jako naše původní druhy škeblí se i škeblice asijská rozmnožuje prostřednictvím larev (tzv. glochidií), které parazitují na žábrách ryb. Na rozdíl od většiny našich druhů mohou glochidie škeblice asijské napadat velmi široké spektrum druhů ryb, což jí dává významnou výhodu při šíření do nových lokalit. Na obsazených lokalitách se pak škeblice jako konkurenčně silnější často rychle namnoží, zatímco původní druhy měkkýšů ustupují či zcela vymizí.

Škeblice se šíří především prostřednictvím ryb infikovaných larvami, a to jak při přirozené migraci ryb, tak při převozu ryb lidmi při zarybňování. K šíření však může přispět i snaha o záchranu škeblí, uvízlých v bahně vypuštěného rybníka. Zde je třeba dbát vždy velké opatrnosti, měkkýše nikdy nepřemísťovat na jiné lokality a při jakémkoliv podezření na výskyt nepůvodního druhu informovat odborníky.

Škeblice asijská je podobná našim druhům měkkýšů – škeblím a velevrubům. Od většiny z nich se však snadno odliší svou velikostí – dorůstá totiž velikosti až 25 cm. Srovnatelných velikostí dosahuje z našich druhů pouze zákonem chráněná škeble rybničná. Ta má však oproti škeblici asijské schránky protáhlejší. Škeblice asijská má schránky kulatější (vyšší), se silnější stěnou. Na povrchu schránky škeblic bývá často příměs fialové barvy. Dobrým rozlišovacím znakem škeblice je růžová barva na vnitřní (perleťové) straně lastury.

Na Vysočině se zatím škeblice asijská objevuje jen ojediněle.  V tuto chvíli je známá populace škeblice na třech rybnících na Humpolecku. Dále byla potvrzena na jednom rybníce na Pelhřimovsku a u Moravských Budějovic. Je však možné, že se vyskytuje i jinde, jen zatím unikala pozornosti.  Dobrá znalost rozšíření je v boji proti invazním druhům zásadní. Šíření škeblice, stejně jako další invazních druhů, je nejsnazší zastavit na samém počátku invaze.

Invazní druhy jsou obecně velkým nebezpečím pro naši přírodu. Představují totiž vážnou hrozbu pro naše původní druhy, často mohou ohrozit i celá společenstva. Řada invazních druhů může působit významné hospodářské škody, některé představují hrozbu i pro lidské zdraví. Agentura ochrany přírody se systematicky zabývá monitoringem invazních druhů rostlin a živočichů.  Pracovníci Agentury proto uvítají veškeré další údaje u výskytu škeblice asijské, ale i všech dalších nepůvodních invazních druhů.