Žákova horado středověké kolonizace pokrývaly většinu území dnešní chráněné krajinné oblasti smíšené lesy, zřejmě jen málo zasažené vlivem člověka. Spíše výjimečné byly přirozeně bezlesé plochy pramenišť, rašelinišť, okolí skal a kamenných proudů. Souvislý les ustupoval také na místech  výrazně ovlivněných velkou zvěří a samozřejmě i v okolí dosud nepříliš četného lidského osídlení.

Původní lesy Žďárských vrchů tvořily především různé typy bučin s významným zastoupením jedle a smrku. Lesnické hospodaření v uplynulých staletích však přeměnilo většinu lesů na rozsáhlé kulturní smrčiny s výrazně ochuzenou druhovou skladbou, nestabilní a špatně odolávající různým škodlivým vlivům. Velmi ojediněle v krajině nacházíme na skalních rozpadech i malé lokality suťových lesů. Pro zamokřená stanoviště jsou typické podmáčené smrčiny a olšiny. Přirozený výskyt suchých borů je úzce vázán na skalní výchozy, případně na místa se specifickým geologickým podložím. Na rozsáhlých rašeliništích v okolí Velkého Dářka a ojediněle i jinde jsou vyvinuty rašelinné a blatkové bory.

S postupující kolonizací a hospodářským využíváním se výrazně mění rozsah i skladba nelesní vegetace Žďárských vrchů. K původním otevřeným rašeliništím a drobným ostrůvkům skalního bezlesí přibývají různé typy luk, od suchých smilkových trávníků až po květnaté vlhké a rašelinné louky. Četné rybníky umožňují rozvoj vodních a mokřadních společenstev, botanicky zajímavé jsou i některé tůně po těžbě nerostných surovin.

Současnou nepříliš pestrou podobu květeny Žďárských vrchů formovaly drsnější klimatické podmínky, převažující chudé a kyselé geologické podloží a v neposlední řadě také příznivé i nepříznivé vlivy lidské činnosti v minulosti a současnosti. Stále je však možné zde spatřit řadu zajímavých druhů rostlin hor a podhůří, rašelinišť, vlhkých luk, mokřadů a vod, a to včetně těch zvláště chráněných a ohrožených. Nenápadná, ale o to významnější je zde také flóra mechorostů; některé z nich zde mají poslední lokality v České republice.